Můžete věřit Bibli?

Proč můžete Bibli věřit

1. Historická přesnost

Stěží by se asi dalo věřit knize, o níž by se zjistilo, že obsahuje nepřesnosti. Představte si, že byste četli nedávno vydanou učebnici dějepisu, ve které by stálo, že druhá světová válka probíhala v 19. století, nebo by se v ní o americkém prezidentovi mluvilo jako o králi. Nevyvolalo by to snad ve vás pochybnosti o tom, zda je tato učebnice spolehlivá?

HISTORICKOU přesnost Bible se ještě nikomu nepodařilo s úspěchem napadnout. Lidé, o kterých se Bible zmiňuje, skutečně žili, a události, o kterých se v Bibli píše, se skutečně staly.

Lidé. Kritikové Bible zpochybňovali existenci Pontského Piláta, římského místodržitele Judeje, který nechal popravit Ježíše. (Matouš 27:1–26) To, že Pilát skutečně existoval a že byl kdysi vládcem Judeje, dokládá nápis vyrytý na kameni nalezeném v roce 1961 ve středomořském přístavním městě Cesarea.

Až do roku 1993 nebyly k dispozici žádné mimobiblické prameny, které by dokazovaly, že skutečně žil David, mladý odvážný pastýř, který se později stal králem Izraele. Ve zmíněném roce však na severu Izraele archeologové objevili čedičový kámen pocházející pravděpodobně z 9. století př. n. l., na kterém jsou podle odborníků uvedena slova „Davidův dům“ a „král Izraele“.

Události. Donedávna mnozí znalci zpochybňovali přesnost biblické zprávy o tom, že v době Davidovy vlády bojoval s Izraelem národ Edomitů. (2. Samuelova 8:13, 14) Argumentovali tím, že ve zmíněném období byl Edom prostou pasteveckou společností a nebyl dostatečně organizovaný ani natolik silný, aby mohl Izrael ohrožovat. Takovým se údajně stal až mnohem později. Při nedávných vykopávkách se však ukázalo, že „Edom byl organizovanou společností už o staletí dříve [než se předtím myslelo], což je v souladu s tím, co se píše v Bibli,“ uvádí článek v časopise Biblical Archaeology Review.

Tituly. V průběhu šestnácti století, po které byla Bible psána, se na světové scéně vystřídalo mnoho panovníků. Když se v Bibli o některém z nich mluví, je jeho titul uveden vždy správně. Například Herodes Antipas je správně označen jako ‚oblastní vládce‘ a Gallio jako ‚prokonzul‘. (Lukáš 3:1; Skutky 18:12) V Ezrovi 5:6 je zmíněn Tattenai, místodržitel perské provincie „za Řekou“, tedy řekou Eufrat. Na minci vyražené ve 4. století př. n. l. jsou uvedena podobná slova, která perského místodržitele Mazaea označují jako vládce provincie nazvané „Za Řekou“.

Přesnost ve zdánlivě nedůležitých podrobnostech není zanedbatelná. Jestliže můžeme pisatelům Bible důvěřovat i v nepatrných detailech, nemělo by to snad posílit naši důvěru také v to ostatní, co napsali?

Základem důvěry je mimo jiné poctivost. Pokud má někdo pověst poctivého člověka, pravděpodobně si získá vaši důvěru, ale kdyby vám zalhal, byť i jen jednou, možná by ji ztratil.

PISATELÉ Bible byli poctiví muži a jejich upřímnost je patrná i v tom, co napsali. Objektivita dodává jejich spisům punc věrohodnosti.

Chyby a nedostatky. Pisatelé Bible nezakrývali vlastní selhání a slabosti. Mojžíš napsal o své chybě, za kterou draze zaplatil. (4. Mojžíšova 20:7–13) Asaf připustil, že po nějakou dobu záviděl špatným lidem jejich život v blahobytu. (Žalm 73:1–14) Jonáš mluvil o své neposlušnosti a o tom, že zpočátku měl špatný postoj, když Bůh projevil milosrdenství kajícným hříšníkům. (Jonáš 1:1–3; 3:10; 4:1–3) Matouš upřímně přiznal, že tu noc, kdy byl Ježíš zatčen, ho opustil. (Matouš 26:56)

Pisatelé Bible, jako například Jonáš, nezamlčovali své vlastní chyby

Pisatelé Hebrejských písem otevřeně psali o tom, jak členové jejich vlastního národa si neustále stěžovali a byli vzpurní. (2. Paralipomenon 36:15, 16) Psali dokonce i o chybách svých panovníků. (Ezekiel 34:1–10) Podobně i apoštolové se ve svých dopisech objektivně vyjadřovali o závažných problémech, s nimiž se v prvním století n. l. potýkali jak některé sbory, tak jednotliví křesťané, včetně mužů v odpovědném postavení. (1. Korinťanům 1:10–13; 2. Timoteovi 2:16–18; 4:10)

Nelichotivá pravda. Pisatelé Bible se nesnažili zastírat to, co by někteří mohli pokládat za nepříjemnou pravdu. Křesťané v prvním století otevřeně připouštěli, že svět na ně nepohlíží s obdivem, ale naopak se na ně dívá skrz prsty jako na pošetilé a neurozené. (1. Korinťanům 1:26–29) Pisatelé uvedli, že Ježíšovi apoštolové byli v očích druhých „nevzdělaní a obyčejní lidé“. (Skutky 4:13)

Evangelisté nepřibarvovali skutečnosti o Ježíšovi, aby ho vylíčili v příznivějším světle. Poctivě zaznamenali, že pocházel z prosté rodiny, která si na živobytí musela vydělávat tvrdou prací, že nestudoval na tehdejších prestižních školách a že většina jeho posluchačů se k tomu, co vyučoval, stavěla odmítavě. (Matouš 27:25; Lukáš 2:4–7; Jan 7:15)

Bible tedy zjevně obsahuje nespočet dokladů, že ji napsali poctiví lidé. Vyvolává ve vás jejich poctivost důvěru?

Představte si, že požádáte 40 mužů z rozličného prostředí, aby napsali knihu, přičemž každý má vytvořit jen část. Žijí v různých zemích a ne všichni jeden druhého znají. Někteří z nich neví, co už ti druzí napsali. Myslíte si, že taková kniha by tvořila harmonický celek?

PRÁVĚ takovou knihou je Bible.* Vzhledem k tomu, že byla napsána za ještě neobvyklejších podmínek, než jaké jsou uvedeny výše, její vnitřní soulad je opravdu působivý.

Ojedinělé okolnosti. Bible byla psána po dobu asi 1 600 let, od roku 1513 př. n. l. zhruba do roku 98 n. l. Mnohé z přibližně 40 pisatelů tedy od sebe dělila staletí. Měli různá povolání. Někteří byli rybáři, jiní pastýři či králové a jeden z nich byl lékař.

Společná hlavní myšlenka. Pisatelé Bible rozvíjeli jeden ústřední námět — ospravedlnění Božího práva vládnout nad lidmi a splnění Božího záměru prostřednictvím celosvětové vlády, která je v Bibli označována jako Boží nebeské Království. Tento námět se objevuje už v První Mojžíšově, dále se rozvíjí v následujících knihách a vrcholí ve Zjevení.

Shoda v podrobnostech. Pisatelé Bible se shodují i v nepatrných podrobnostech, přičemž mnohdy k takovému souladu zjevně dospěli nevědomky. Zamysleme se nad jedním příkladem. Janovo evangelium popisuje situaci, kdy se shromáždil velký zástup lidí, aby si vyslechli Ježíšovo vyučování. Ježíš chtěl vědět, kde se pro ně dají nakoupit chleby, a tak se zeptal Filipa. (Jan 6:1–5) V paralelní zprávě Lukáš uvádí, že se to stalo blízko Betsaidy. Jan se ve svém evangeliu už dříve v jiné souvislosti zmínil, že Filip byl z Betsaidy. (Lukáš 9:10; Jan 1:44) Je tedy logické, že se Ježíš zeptal někoho, kdo pocházel z nedalekého města. Podrobnosti se shodují, ale pisatelé k takovému souladu očividně došli neúmyslně.^#

Pochopitelné rozdíly. Mezi některými biblickými zprávami jsou určité rozdíly, ale mělo by nás to překvapovat? Dejme tomu, že se několik lidí stalo svědky zločinu. Kdyby pak každý z nich při výpovědi uváděl stejné podrobnosti a přitom používal stejná slova, nepodezřívali byste je snad z toho, že se tajně domluvili? Je logické, že svědectví každého z nich by se poněkud lišilo podle toho, jak situaci viděli. V případě pisatelů Bible to bylo podobné.

Byl Ježíšův oděv purpurový, nebo šarlatový?

Uvažujme o následujícím příkladu. Jaký oděv měl na sobě Ježíš v den své smrti? Purpurový, jak to uvádí Marek a Jan? (Marek 15:17; Jan 19:2) Nebo šarlatový, jak se o tom zmiňuje Matouš? (Matouš 27:28) Pravdu mohli mít všichni. Purpurová barva obsahuje červenou. Záleželo tedy na tom, z jakého úhlu se pozorovatel díval, protože odraz světla a pozadí mohly určité barvy ztlumit a dodat tak oděvu jiný odstín.^%

Skutečnost, že mezi pisateli Bible je soulad, přičemž někdy ke shodě dospěli bezděčně, je další známkou toho, že jejich spisy jsou důvěryhodné.

*  Bible je sbírkou 66 knih. Začíná První knihou Mojžíšovou a končí Zjevením.

^#  Další příklady vnitřního souladu Bible můžete najít v brožuře Kniha pro všechny lidi na stranách 16 a 17. Vydali svědkové Jehovovi.

^%  Další informace najdete v knize Bible — Slovo Boží, nebo lidské? v 7. kapitole s názvem „Jsou v Bibli rozpory?“. Vydali svědkové Jehovovi.

Věda v dnešní době postupuje kupředu mílovými kroky. Staré teorie následkem toho ustupují novým. Co bylo kdysi přijímáno jako fakt, může být dnes považováno za mýtus. Mnohé vědecké učebnice musí být revidovány.

BIBLE není vědecká učebnice. Avšak pokud jde o vědecké otázky, je pozoruhodné nejen to, co říká, ale i to, že některé věci neříká.

Žádné nevědecké názory. Ve starověku bylo velmi rozšířeno mnoho mylných názorů. Věřilo se, že Země je plochá nebo že ji v prostoru drží hmatatelné látky či objekty. Než věda zjistila, jak se šíří nemoci a jak je možné jim předcházet, lékaři dlouhou dobu používali metody, které byly v lepším případě neúčinné a v horším případě smrtící. Přesto ve více než 1 100 kapitolách Bible není nic, co by podporovalo jakékoli nevědecké názory nebo škodlivé metody.

V souladu s vědeckými poznatky. Již před 3 500 lety bylo do Bible zapsáno, že Země visí „na ničem“. (Job 26:7) Když se v osmém století př. n. l. Izajáš zmínil o Zemi, použil slovo, které může znamenat kruh nebo koule. (Izajáš 40:22) Popis Země, která je kulatá, která je umístěna v prázdném prostoru a která není podpírána ničím viditelným nebo hmotným, je v pozoruhodném souladu se současnými vědeckými poznatky.

Mojžíšský Zákon (zaznamenaný v prvních pěti knihách Bible) obsahoval rozumná nařízení, která se týkala umísťování nemocných do karantény, zacházení s mrtvými těly a nakládání s odpadem. Tyto zákony byly zapsány kolem roku 1500 př. n. l. (3. Mojžíšova 13:1–5; 4. Mojžíšova 19:1–13; 5. Mojžíšova 23:13, 14)

Částečně díky výkonným teleskopům vědci došli k závěru, že vesmír měl počátek. Mluví se o jeho náhlém „zrození“. Důsledky této teorie se některým vědcům nelíbí. Jeden profesor poznamenal: „Existence vesmíru, který měl počátek, zřejmě vyžaduje prvotní příčinu — jak by totiž k něčemu takovému mohlo dojít bez dostatečné příčiny?“ Již dávno před vynalezením teleskopů však bylo v prvním verši Bible jednoduše řečeno: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1)

Přestože je Bible starověká kniha a dotýká se mnoha námětů, není v ní nic, co by bylo z vědeckého hlediska nepřesné. Nestojí snad taková kniha za to, abyste se alespoň zamysleli nad tím, co je v ní napsáno?^

^  Další příklady, z nichž je vidět vědecká přesnost Bible, najdete v brožuře Kniha pro všechny lidi na stranách 18–21. Vydali svědkové Jehovovi.

Představte si meteorologa, jehož předpověď se vždy neomylně splní. Kdyby člověk, který si získal takové jméno, předpověděl déšť, nevzali byste si snad deštník?

BIBLE je plná předpovědí neboli proroctví.** Jaké si získala jméno, pokud jde o jejich spolehlivost? Historie potvrzuje, že biblická proroctví se vždy neomylně splnila.

Čím jsou charakteristická. Biblická proroctví jsou často konkrétní a plní se do nejmenších podrobností. Obvykle se týkají významných událostí a mnohdy předpovídají opak toho, co možná očekávali lidé v době, kdy byla zapsána.

Bible přesně předpověděla, že mocný Babylón bude dobyt vojevůdcem jménem Kýros

Působivý příklad. Starověký Babylón se rozkládal na strategickém místě po obou březích Eufratu. Jedna encyklopedie o něm mluví jako o ‚politickém, náboženském a kulturním centru starověkého Orientu‘. Přibližně v roce 732 př. n. l. zapsal prorok Izajáš zlověstné proroctví — Babylón padne. Izajáš uvedl tyto podrobnosti: Dobyvatelem bude vojevůdce jménem ‚Kýros‘, vody Eufratu, které městu poskytují ochranu, budou ‚vysušeny‘ a městské brány „nebudou zavřeny“. (Izajáš 44:27–45:3) Asi o 200 let později, 5. října 539 př. n. l. se proroctví do posledního detailu splnilo. Způsob, jakým byl Babylón dobyt, potvrdil řecký historik Hérodotos (páté století př. n. l.).^##

Odvážný detail. Izajáš předpověděl o Babylónu ještě jednu překvapivou věc: „Nikdy nebude obýván.“ (Izajáš 13:19, 20) Předpovědět trvalé zpustošení rozlehlého města vybudovaného na strategickém místě bylo opravdu odvážné. Asi byste očekávali, že takové město nezůstane zničené, ale bude znovu vystavěno. Ačkoli nějakou dobu po dobytí byl Babylón ještě obydlen, nakonec se Izajášova slova splnila. Jak uvádí časopis Smithsonian, dnes jsou na místě starověkého Babylónu jen „ruiny, vedro, pusto a prach“.

Když se zamyslíte nad tím, co všechno Izajáš prorokoval, nevzbuzuje to snad ve vás údiv? Předpovědět takovou věc je stejné, jako kdyby dnes někdo přesně předpověděl, jakým způsobem bude za 200 let zničeno nějaké moderní město jako New York nebo Londýn, a potom prohlásil, že už nikdy nebude obydleno. Nejpozoruhodnější je samozřejmě to, že se Izajášovo proroctví skutečně splnilo!^%%

V této sérii článků jsme uvažovali o některých dokladech, na jejichž základě se miliony lidí přesvědčily, že Bibli je možné věřit. Tito lidé se na ni proto dívají jako na spolehlivý zdroj rad, podle kterých se v životě řídí. Povzbuzujeme vás, abyste se o Bibli dozvěděli více a sami se rozhodli, zda jí můžete věřit i vy.

**  Předpovědi počasí jen ukazují, jak se situace pravděpodobně vyvine. Biblická proroctví jsou inspirována Bohem, a ten může události přímo řídit, pokud si to přeje.

^##  Více podrobností o tom, jak se splnilo toto proroctví, najdete v brožuře Kniha pro všechny lidi na stranách 27–29. Vydali svědkové Jehovovi.

^%%  Další příklady biblických proroctví spolu s historickými fakty, které dokumentují jejich splnění, najdete v knize Bible — Slovo Boží, nebo lidské? na stranách 117–133. Vydali svědkové Jehovovi.